Moc toho o něm nevíme. Těch několik informací, které o něm máme, jsme se dozvěděli díky dobrodruhovi Alvaru Cerezovi, který s ním v roce 2014 strávil pár dní na ostrově. Nagasaki kdysi žil a pracoval v Osace, hlavním městě Japonska, v blíže nespecifikované továrně a věnoval se fotografování. Byl ženatý a má dceru. Podle vlastních slov to byl „normální chlap z velkoměsta bez jakékoliv zkušenosti s přírodou.“

Nahá uniforma

Život v civilizaci ho ale nebavil. Definitivně ho omrzel, když si jednou všimnul, že moře je plné odpadků, a rozhodl se tak na dva roky odejít žít na odlehlý japonský ostrov Sotobanari. Dva roky se nakonec protáhly na třicet let. „V civilizaci se mnou lidé jednali jako s idiotem a já jsem se tak i cítil. Na tomhle ostrově ale takové pocity nemám,“ svěřil se.

Co se týče jeho přezdívky Nahý poustevník, nutno podotknout, že prvních pár let v divočině oblečení běžně nosil. Pak se ale přes ostrov přehnal tajfun a zničil mu většinu věcí – zbyly jen hodinky, sandále a šátek na hlavu. Masafumi to ale nevnímal jako ztrátu: „Chodit nahý v normálním světě by asi bylo divné, tady na ostrově mi to ale přijde vlastně správné. Je to jako uniforma.“

Pověstná japonská sebekázeň

Hodinky jsou pro něj prý nejdůležitější. Dodržuje totiž striktní každodenní režim. Mezi 18:30 a 8:30 zůstává ve stanu, aby se vyhnul komárům. Pak ráno hodinu cvičí a následně celý den uklízí pláž. Když s ním Cerezo žil několik dní na ostrově, Masafumi mu údajně vyčítal i minutové zpoždění oproti dennímu plánu.

Naučil se žít zcela v souladu s přírodou, do které chtěl co nejméně zasahovat. Nezabíjel ani jedovaté zmije, které se mu připlazily do stanu. Velmi brzy dokonce přestal lovit a jíst zvířata a nejedl ani želví vejce, kterých je na ostrově požehnaně. „Pokaždé, když jsem pozoroval, jak se želví mláďata plazí do moře, měl jsem husí kůži a říkal si, že život je úžasný,“ vysvětluje.

Vykázán z ráje

I přes jeho fascinaci životem se nevyhýbá úvahám o smrti. „Nikdy jsem nepřikládal důležitost tomu, že by si člověk měl vybrat, kde umře. Ale zemřít obklopený touhle přírodou – co může být lepšího? Přeji si tady zemřít, nechci během posledních dní nikoho obtěžovat. Nejradši bych zahynul během tajfunu, aby se nikdo nemohl pokoušet mě zachránit. Zemřít tady je pro mě prostě ideální,“ uzavřel svoje úvahy.

Nedávno byl však donucen ze „svého“ ostrova odejít. Někdo ho náhodou zahlédnul na pobřeží a nahlásil policii, že vypadá nemocně a měl by být převezen do civilizace. Masafumi byl tedy ošetřen a ubytován v japonském městě Ishigaki 60 kilometrů vzdáleném od ostrova. Nakonec se ukázalo, že šlo o neškodnou chřipku, návrat na jeho milovaný ostrov mu však už byl nadobro zakázán.