Dršťková k snídani

Stravovací zařízení patřila za socialismu, stejně jako ostatní podniky, státu. Jednotná státní správa měla za následek i poměrně jednotnou nabídku jídel, ceny podle určených cenových tříd a dokonce i otevírací dobu.

Většina hospod například zavírala už v 10 hodin večer. Otvíraly ale klidně i v 5 hodin ráno a mohli jsme v nich běžně vidět už touto dobou hosty, jak snídají hustou polévku – gulášovou, rajskou, dršťkovou. Tu navíc nezřídka zapili malým panákem nebo pivem.

Zrod smažáku

Nejčastějšími jídly byly české klasiky jako guláš, který stál 6 korun, a svíčková. Mezi levné pokrmy patřila vařená nebo pečená masa s různými obměnami univerzální hnědé omáčky a rýží nebo knedlíkem. Stála mezi 6 a 7 korunami. Jinou kuchyni než českou bychom tehdy hledali v restauracích jen těžko.

V sedmdesátých letech se stal oblíbeným smažený eidam v trojobalu, takzvaný smažák, který stál 8 korun a byl vlastně levnější variantou řízku. Ten stál 10 korun a v osmdesátých letech ještě o 7 korun víc. Nejčastěji používaným druhem masa bylo hovězí, případně vepřové. Dnes oblíbené kuřecí maso bylo nabízeno zřídka. Zajímavostí je, že v jídlech se objevovalo minimum zeleniny.

Podmírák = standard

Jako předkrm sloužil například trvanlivý salám s hořčicí nebo tlačenka s octem a cibulí za 3 až 4 koruny. Nejčastější polévkou byl hovězí vývar za korunu. Sladkou tečkou mohly být palačinky se zavařeninou za 2 koruny nebo polárkový dort za 4 koruny.

Z nápojů jsme si mohli vybírat mezi sodovkou, malinovkou a pivem, typicky točeným pod míru. Čepovaná desítka stála v šedesátých letech korunu a pár haléřů, později kolem 2 korun. Šizení bylo celkově běžnou praxí. Tvrdý alkohol jako rum, vodka nebo zelená se ředil vodou, místo kýty jste dostali plecko, místo hovězího zadního přední.